Jaké mají dějiny tvar?

krátká poznámka k morfologii dějin

...

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

Wiliam Blake

V současnosti převládající pohled na dějiny, tedy i ty prehistorické, je většinou charakterizován fixací na tzv. "objektivní" data. Zdá se nám, že jsou dějinné procesy rozložitelné na soubory měřitelných entit z nichž je reverzním procesem opět získáváme.

Myšlenkový základ tohoto postoje pochází, s jistou nadsázkou, od Descarta a základů racionalsmu. Z takového pohledu nemá přirozeně otázka vznesená v titulu této statě žádný smysl.

Pomíjen zůstává druhý proud evropského myšlení, který se soustřeďoval spíše na pozorování věcí a vědomě utkvívá na jejich povrchu. Pro archeologii je poněkud paradoxní, že jde o základ na němž stále stojí tradiční koncepce chronologie keramiky. Tato skutečnost již však upadla poněkud v zapomnění, dnešní představy v rámci oboru jsou formovány s pomocí mnoha sofistikovaných nástrojů do podoby racionalizovaných soustav. Jejich důsledkem je však také rezignace na syntetické představy o dějinách, které by měly syntetizovat racionalizované soustavy a začlenit je do nějaké celkové představy, která přirozeně nemůže vzniknout jako výsledek množství parciálních popisů.

Možnost zkoumání dějinných procesů na základě jejich morfologické podobnosti, která by nemusela být podrobena dokazování fakt v každé své jednotlivé části, není dnes v našem prostředí příliš akceptována. Zajímavou ukázkou je postup Carla Ginzburga v práci Noční příběh, ten se pokusil hledat genezi čarodějnického kultu, jehož stopy zachytil ve Furlánsku 16. století. Sledováním morfologie mýtu se dostává do oblastí prostorově i časově odlehlých, které však vykazují nesporné podobnosti. Přímé vztahy ve smyslu prokazatelných importů zde samozřejmě zcela scházejí, předložené argumenty však vyvolávají otázku proč tomu tak je.

Opakování morfologických struktur ve společenstvích s neprokazatelnými vztahy konstatuje například i Arnold J. Toynbee. Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu je představa Oswalda Spenglera z jeho, dnes převážně zavrhovaného, díla Zánik Západu. Pokud jsou lidské civilizace podřízeny v dlouhém horizontu stále jakémusi přírodnímu cyklu, který opakuje genezi, tedy mládí, dospělost, stáří a smrt, je tedy možné že se nám jisté fáze tohoto cyklu jeví jako podobné či stejné.

Morfologické zkoumání dějin předpokládá schopnost pozorování, tedy vycvičené oko. Znamenalo by to po vzoru výmarského rady zbavit se předsudků a pokusit se vnímat věci v jejich původním tvaru..